Pozdě ale přece :)

Už skoro týden slibuji, že napíšu na web také pár řádků o našich posledních dnech ve Slovinsku a o cestě domů. Tak jsem se k tomu konečně dostala. Domů jsme dorazili s Jirkou v pondělí večer a nyní se tak vzpamatovávám z té náhlé změny. Bylo toho ty poslední dny nějak moc.

V sobotu ráno dorazili do Lublaně Jirkovi rodiče a po krátkém odpočinku jsem se s nimi vydala také na výlet a to do soutěsky Vintgar a poté do Bledu (kde už jsem mimochodem byla vlastně potřetí), ale je to tam stále tak krásné a kouzelné. Jelikož už bylo celkem teplo, pár odvážlivců se v jezeře i koupalo, konaly se tam závody dračích lodí a spousta lidí si tam půjčovala lodičky, aby se projela po jezeře. Trošku změna oproti tomu, když jsme tam byli v únoru v rámci orientačního týdne. Tak jsme tam tak chviličku pokoukali, nafotili jsme pár fotek a poté naše cesta pokračovala směrem k Bohinjskému jezeru, kde jsme vlastně už také byli s naší českou návštěvou, ale zrovinka nebylo příznivé počasí. No o krásné přírodě, která ve Slovinsku je, snad nemá ani cenu básnit Tak takhle hezky jsme strávili poslední sobotu Po příjezdu jsem s Jirkou a Mončou zašla na večeři do Ajdy a Jirka vzal mamku a taťku na večeři do čínské restaurace, kde se zajisté výborně najedli a nechyběla ani příjemná atmosféra. Rodiče pak byli ubytováni v mém pokoji a já jednu noc “okupovala” postel Javiera

V neděli byla na řadě Postojna, Predjamski grad a koupání u moře Do těchto jeskyní jsem se chtěla také moc podívat, protože jsem takovým milovníkem jeskyní a nechtěla jsem ti nechat ujít Oproti Škocjanských jamám zde byla změna v tom, že jsme na začátku společně nasedli do vláčku, který nás zavezl do jeskyně. Docela jsem se divila, jak jel rychle, ale dalo se to stíhat Poté byli všichni návštěvníci rozděleni do skupinek podle jazyků (byla tam myslím italština, angličtina, slovinština a němčina) – my jsme si vybrali angličtinu:) a mohli jsme pokračovat v cestě s daným průvodcem. No neumím moc vyjádřit a popsat, jaké to v jeskyni bylo, prostě to bylo nádherné. Kdybych měla srovnat tyto dvě jeskyně, tak Škocjanské jame pro mě byli zajímavější, protože to bylo trošku něco jiného. Postojna jsou vlastně takové typické krásné jeskyně s velkým množstvím turistů. Ale určitě oboje stojí zato navštívit oboje a udělat si svůj vlastní obrázek. Poté jsme se jeli podívat k Predjamskému gradu, což je hrad ve skále a působí na pohled opravdu kouzelně. Tak jsme opět nafotili fotky, pokoukali okolní přírodu a vydali jsme se k moři. S Jirkou jsme se domluvili, že bychom mohli zkusit zajet do Piranu, tak se naše cesta ubírala tímto směrem. V Piranu není žádná písečná pláž, jenom jedna krátká oblázková, kde beztak nebylo místo, tak jsme to “zapíchli” na vedlejším mole, odkud se do moře scházelo po schůdkách. Chvíli jsme se vycachtali, opalovali, relaxovali a potom jsme se vydali na cestu nazpět. Jelikož byla neděle, překvapily nás na silnici dopravní zácpy, takže cesta neubíhala zrovna rychlým tempem. Ale těšili jsme se na večeři do Joe Penna´s, kam jsme dorazili až hodně navečer a oni nám oznámili, že už nevaří, což nás tedy dost zklamalo, protože Jirkovi den předtím oznámili, že normálně vaří až do pozdních hodin. Tak jsme se vydali do meka, jeden z mých posledních bonů a najedli jsme se tradičního studentského meníčka Poté jsme se s Mončou a Jirkou vydali domů a Jirka vzal ještě rodiče na drink do Skeletona, to je zajímavý bar kousek od Prešerenova trgu, který v budoucnosti bude možná Jirku hodně inspirovat

V pondělí ráno nás čekalo balení (já bych mimochodem nestíhala, i kdybych měla na balení týden), zařídili jsme papíry s oskrbníkem, vydali jsme se na Rožnou dolinu a poté na oběd do Joe Penna´s, kde jsem si dala můj oblíbený salát s kuřecím masem mňam, nechyběla ani polévka a výborný dezert Poté jsem šla nakoupit nějaké suvenýry, nakonec jsem neodolala a koupila jsem si tričko I feel Slovenija, protože se mi moooc líbilo (vybrala jsem sice modré pánské ale nevadí, hlavně, že mi sedí), Jirka si pro změnu koupil zelené. Také jsme nezapomněli koupit si na cestu bagetky z Tvojich 5 minut, které jsem moc dobré (v případě, že je člověk nejí každý den). Když jsme doshopovali, vydali jsme se zpět k Vilharjevě, kde následovalo krátké loučení a naše cesta se začala ubírat směr Potěhy (dokonce i GPSka věděla, kde je tato malebná vesnička ). Vyjeli jsme nějak kolem půl 3 a doma jsem byla v půl 11 večer.  U řízení se vystřídali všichni kromě mě a v Čechách jel Jirka jako drak, tak jsme byli šupem doma Když jsme si nebyli jistí, chytrá paní z GPS nám řekla kudy kam

No a tím teda asi končí moje psaní ze Slovinska. Teda klidně bych psala, co dělám doma, ale u nás se toho moc neděje zatím, tak bych ani neměla moc co psát. Sice jsem ani ne týden ze Slovinska, ale docela mi to všecko chybí, tak si snad zase zvyknu. Zase výhoda doma je, že se ráno v klidu vyspím a netřískají mi tu s lahvema do kontejnerů, tak alespoň něco pozitivního. No tak já končím s mojí dnešní slohovou prací a těším se, Mončo a Jirko, až se vrátíte a o prázdninách někam společně zajdeme

Similar Posts:

• Šťastný pátek (by Péťa Volná, 06.06.2009)
• Úterní zkouška z aj a zážitek s mojí studentskou kartičkou )) (by Péťa Volná, 02.06.2009)
• Zamračená sobota (by Jirka Šitina, 30.05.2009)
• Náš předposlední víkend ve Slovinsku (by Péťa Volná, 08.06.2009)
• Pátek (by Monika Vohralíková, 26.06.2009)

3 Comments

• 

  By Jirka, 21.06.2009 @ 20:52

  Jo jo, paní z GPS byla dobrá… Jo a Petro, kde jsi viděla ve Slovinské abecedě Ř ?

• 

  By Petra, 21.06.2009 @ 21:08

  Jéé ahoj Jirko, ty taky žiješ? A zase jeden z tvých originálních komentářů? Čoveče, kdyby si mě neopravil, to by si snad ani nebyl ty já si tam tu chybičku opravím, aby si měl klidné spaní :*

• 

  By Monika Vohralíková, 21.06.2009 @ 21:24

  Detailisto!

Other Links to this Post

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Leave a comment