První slunečný den v Ljubljani

Dnešek byl den plný zážitků.Vstával jsem na naše poměry brzy a vydal jsem se na autobus č. 6 směrem moje fakulta – FRI. Tam jsem měl domluvený sraz s panem Mrazem, který vyučuje předmět Computer Reliability and Diagnostics.

Přidal se ke mě ještě kolega z kurzu Pavel Kilian, který studuje v Brně a společně jsme se dohodli na podmínkách – musíme se sami naučit zhruba 160 stran textu z knížky a navíc vypracovat společně se Slovinskými studenty závěrečný projekt. Dobré bylo, že knížku jsme si došli půjčit hned, takže nám odpadla jedna starost s jejím sháněním.

Když jsme vyšli ven, bylo zhruba 9.15, takže jsme docela pěkně stíhali začátek EILC kurzu. Tam jsme dneska probírali budoucí čas. Docela rozdíl oproti češtině je v tom, že tady se dá budoucí tvar slovesa být + významové sloveso ve tvaru, který se současně používá i pro minulý čas, takže věta pak vypadá třeba takhle: jaz bom šel… (já půjdu).

Monča, Jirka a Péťa dneska kurz vynechali úplně, protože na jejich fakultě (ekonomske) probíhá orientation week – přednášky a uvedení do studia na fakultě (ale o tom snad lépe napíše někdo z nich ).

Třeba já – Monča Uvítalo nás opravdu úžasný video (můžete kouknout na http://www.youtube.com/watch?v=ui0FZm3Ib60 ) a Darja Saksida z FELU International Office, která představila i své kolegyně. Pro nás je z nich prozatím nejdůležitejší Nika Serdonner – šéfka tutorů na FELU, protože organizuje náš čtvrteční výlet do Bledu, na který se opravdu moc těšíme:)

Následovalo přestavování Erasmus studentů – Čechy spolu se Slováky bych spočítala na prstech jedné ruky, je to hodně Francouzů a Finů, ale i skupinka z Kanady nebo USA. Určitě nás čeká hodně zajímavých mezinárodních zážitků:) Zatím se nám dost často stává, že se Čech s Čechem baví anglicky, dokud nedojde na otázku a odkud jsi Ty…

Dostali jsme opravdu velké množství informací o tom, jak to tu chodí. Narozdíl od fakulty informatiky, kde mají opravdu velmi málo Erasmus studentů a výuka je tam tak trochu individuální, na FELU je Erasmus studentů více než 200 a o individuálnosti nemůže být řeč:) Uvidíme…

Po informační smršti od Darji jsme v “naší” menze dostali free lunch, což bylo opravdu milé překvapení a navíc i moc dobré:) A po obědě jsme se už vydali do města za sluníčkem…

Na kurzu jsme ale kvůli další naplánované schůzce nezůstali až do konce – zhruba v 11 jsme opět vyrazili směr FRI. Tentokrát jsme ale v té budově nehledali přímo vyučujícího, ale menzu, kde jsme se moc dobře naobědvali. Vlastní setkání jsme pak měli v budově vedle. Bavili jsme se o předmětu Communication Methods – ten bude určitě hodně zajímavý, ale asi i dost náročný (uvidíme).

Cestou zpátky jsem se stavil na hlavní poště na Slovenské třídě, kde jsem chtěl zaplatit účty za koleje, ale s Visa kartou jsem tam neuspěl – berou pouze Maestro nebo cash. Tak jsem šel zpátky na kolej a když jsem zvedl oči, viděl jsem to, co se ukazuje na všech pohlednicích, ale nám se to zatím ještěz nepoštěstilo – přímo z konce hlavní ulice se zvedaly krásné zasněžené hory! Paráda!

Na koleji jsem se jen převlékl a už společně s Mončou, Péťou a Jirkou jsme vyrazili jednak zaplatit računy (účty) za bydlení a potom pokoukat po městě. Na Prešernově Trgu jsme potkali Lukáše Hambálka a od nás se oddělili Jirka s Péťou. Přes Vodníkov Trg jsme pak vystoupali na hrad, odkud byl úplně jiný výhled než při naší první návštěvě.

Na severní straně města byly vidět zasněžené vrcholky hor, na jihu také hory, ale ne zasněžené – ty zas byly částečně skryté v mlze. I když myslím, že ten výlet a hlavně výhled popíší spíš fotky: